HISTORIE

První kurz karate se uskutečnil, a to více méně náhodou, v prosinci 1991 na 13.ZŠ v Plzni a byl určen dětem od 8 do 13 let, v tomto kurzu začínali např. budoucí úspěšní karatisté školy Jiří Žigmund a Filip Grassl. Tento datum, prosinec 1991, jsme později začali považovat za počátek klubu Narama. Škola Narama vznikla na základě tohoto kurzu karate a nápadu Pavla Bělohlavého a Martina Trika o vybudování bojové školy, která by zahrnovala fitness-centrum nejen pro bojová umění, výuku bojových systémů a další sportovní aktivity. Bez politických změn ve společnosti a uvolněné atmosféry a našich mladistvých ideálů a nadšení, by tato škola jistě nikdy nevznikla. Že jsou volné hodiny ve školní tělocvičně na 13.ZŠ, mi poradila Jaroslava Špelinová, dnes Kostohryzová. Původně jsem předpokládal, že po zvládnutí začátků, přejdou cvičenci do plzeňského klubu karate TJ Slávie VŠ, kde jsem v té době cvičil pod vedením Ing. Done Popovského, Ing. Libora Dolejšího, Ing. Vlastimila Ajgla a Ing.Vladislava Suchého, ale na jaře 1992 jsme s taekwondistou Martinem Trikem naplánovali založit fitness-centrum a školu bojových umění, a tak vše bylo jinak. Od jara 1992 začínáme také s kurzy sebeobrany, byly jednou týdně a zvlášť byla sebeobrana pro ženy. Toto cvičení vedl Petr Juzek (se kterým jsem se znal od roku 1990) a já jsem mu v těchto kurzech pomáhal. Petr Juzek nejen mně, ale o několik let později i Marka Kaigla, Miroslava Krečana a další členy naší školy významně ovlivnil v praktické a teoretické stránce v oblasti sebeobrany a plnokontaktních sportů. Sám tyto zkušenosti posbíral u armády a v legendárním pražském boxerském oddíle Uhelné sklady (dnes již bohužel tento oddíl neexistuje) u Juliuse Tormy, který byl mimo jiné úspěchy, olympijský vítěz. V tomto cvičení začínala cvičit Eva Motlová, budoucí trenérka karate v Rokycanech. Ona sama se později velice aktivně účastnila seminářů s Victorem Wijngaardnem, několikrát se účastnila M-ČR v karate a dnes má 2.kyu. Od září 1992 cvičíme na 24.ZŠ v Táborské ulici (dnes Sportovní gymnázium), konkrétně pořádáme kurz karate pro dospělé, kde se objevují např.Petra Strnadová (čtyřnásobná mistryně republiky v karate, vybojovala i spoustu dalších vítězství, profesionální trenérka karate ve škole Narama, má 1.dan v karate, Karel Filipčík (trenér kurzů pro dospělé a v roce 1998-99 trénoval děti ve Stříbře, má 1.dan v karate, zúčastnil se několikrát M-ČR v karate). V roce 1992 se již také jmenujeme NARAMA, znak a název vymyslel Martin Lyer. Plzeňák, který se profesionálně věnuje reklamní grafice a reklamě vůbec. Na 13.ZŠ dále pokračuje cvičení karate pro děti. Od ledna se stěhujeme na 20.ZŠ, která se stává již natrvalo naší hlavní základnou pro veškeré naše aktivity a to především díky podpoře a pochopení ředitele této školy Mgr. Pavla Kociána. Do Naramy vstoupil také Jan Kalous, který dříve cvičil v TJ Slávie a začal vést tréninky dětí v Nýřanech a na 4.ZŠ, dnes trénuje děti na 1.ZŠ a patří k oporám klubu. Za krátkou dobu přivedl dalšího cvičence Romana Javorského, který ač se to na začátku nezdálo, cvičí stále a vypracoval se k nejlepším a trénuje skupinu karate-C a má 1.kyu. Naše karate v té době (1991-1996) ovlivnily semináře s Victorem v.d. Wijngaardnem (IV.dan JKA karate a jeho cvičení a pojetí karate je velice přesvědčivé a reálné), ačkoliv po lidské stránce jde o rozporuplnou osobnost, v oblasti karate v těchto letech udělal hodně pro české karate a tak i samozřejmě pro školu Narama. Naše škola uskutečnila také dva semináře s tímto instruktorem. Někdy v této době, zřejmě v roce 1992 přišel se svým synem na trénink karate Ing.Tomáš Princ, se kterým jsme se velmi dobře znali z TJ Prazdroj, v současné době trénuje tréninkovou skupinu KARATE – A. Ing.Tomáš Princ má 1.dan a ze všech trenérů školy Narama cvičí bojová umění nejdéle více než 30 let, od roku 1998 vede tréninky pro trenéry karate naší školy a v roce 2000 byl jedním ze dvou autorů publikace Tradiční karate. V té době už Martin Trik společně s Petrem Andrýskem (1.dan v taekwon-do) vedou kurzy taekwon-do. Konečně se nám po velkých problémech podařilo sehnat prostory pro fitness (v objektu TJ Sokol Bolevec) a v létě 1992 konečně otevíráme, naší snahou bylo zachovat část prostoru ve fitness-centru pro výcvik bojových umění, ne úplně se nám tento záměr vydařil. Postupně se k nám přidal Vladimír Bořánek, trenér kulturistiky a vyznavač zdravého životního stylu. Bohužel, kvůli neshodám s TJ jsme museli po necelých dvou letech provozu, fitness-centrum zavřít. V létě 1993 pořádáme první Letní školu karate, i když tentokrát pod jiným názvem, ve Vidžíně a to společně pro cvičence karate a taekwon-do. Od tohoto roku se koná Letní škola pravidelně. V letech 1994-2004 v rekreačním středisku Melchiorova Huť a účastní se jí více než 130 osob (rekordní účast byla 160 karatistů). V současnosti pořádáme Letní školu karate na šumavském Špičáku. V roce 1994 odešel z klubu Martin Trik a každý jsme se začali věnovat pouze svému druhu bojových umění, on taekwon-du, já karate a v té době též i kick-boxu, jenž byl v Čechách v počátcích. Na 20.ZŠ jsme cvičili kick-box každou neděli za velké účasti cvičenců, jmenujme např. Jana Kalaše, Romana Nikodéma, Miroslava Křečana, Václava Vaňka, Štefana Negreu a především Marka Kaigla, úspěšného závodníka, budoucího trenéra kick-boxu, který patří k našim nejlepším trenérům. V počátcích kick-boxu nám určitě pomohla příprava a účast na turnaj bojovníků Warior, který se uskutečnil začátkem roku 1993 v Praze. Tohoto turnaje se účastnil Roman Nikodém ve váze nad 73kg a Pavel Bělohlavý a Luboš Kuneš ve váze do 73kg, mně se povedlo v tomto prestižním turnaji vybojovat druhé místo a tím významně pomoci rozvoji kick-boxu v naší škole. Marek Kaigl měl velký podíl na uspořádání akcí, které jsme v letech 1995-2005 pořádali. Nazvali jsme je Kick-box gala. Diváci mohli vidět utkání v plnokontaktních bojových sportech a doplňkový program. Největší akci tohoto druhu jsme pořádali v roce 2003 v Plzni. Jednalo se o Mistrovství České republiky v kick-boxu. Podívat se přišlo více než 2.000 diváků. Také jsem dohodl na jednom inspirujícím trenérském školení sebeobrany, kde se cvičilo především judo, na tréninky juda, které v Naramě vedl více než rok a půl Václav Bauer (VII.dan judo, bývalý reprezentační trenér juda a bývalý úspěšný závodník), později ho vystřídal Jan Vavřík (1.dan, kromě trénování se věnuje i rozhodování), trénující u nás judo dodnes. V této době se nám začalo dařit na závodech a to jak v karate, tak i v kick-boxu, mezi jinými uvedu ty nejúspěšnější např. v karate Petra Strnadová, Věra Říšská, Jiří Žigmund, Jiří Pelnář, Josef Pišta, Marek Janský, Jan Pekař, Jana Neumaierová, v kick-boxu Marek Kaigl, Roman Nikodém a Miroslav Křečan, který si vysloužil přezdívku plzeňský buldozer. V roce 1994 se ve Škole Narama cvičí karate, kick-box, judo, kromě Plzně se karate cvičí také v Rokycanech a Nýřanech. V roce 1994 jsme založili také občanské sdružení, v průběhu téhož roku se nám podařilo pro sdružení sehnat prostor pro vybudování stálé tělocvičny. I když tělocvična není velká, tato skutečnost nám velmi pomáhá v přípravě na závody a také každý člen sdružení si může kdykoliv jít zacvičit. Od září 2001 veškeré aktivity školy Narama přebírá toto zmíněné sdružení. Začali jsme organizovat, vždy dvakrát do roka, turnaje pro mládež v kumite, podle pravidel karate, avšak uzpůsobených tak, aby byl turnaj přístupný i pro vyznavače jiných bojových umění jako jsou např. taekwon-do, kick-box. Dnes se tento turnaj jmenuje Narama open a pravidelně se ho zúčastňuje více než 150 závodníků. To byly počátky školy Narama, v dnešní době zájemci o bojová umění a sporty mají možnost cvičit karate a to kromě v Plzni též v Rokycanech, Klatovech, Třemošné, Nýřanech a Přešticích. Tréninky v Přešticích jsou díky Lubošovi Snopkovi. V roce 1996 přišel k nám do klubu a nabídl svou pomoc. V letech 1993-2002 jsme také cvičili ve Stříbře, Starém Plzenci, Mochtíně u Klatov, Kaznějově, Plasích a Dobřanech. V Plzni kromě karate cvičíme kick-box, judo a box. Všechny tyto tréninky navštěvuje okolo 800 osob, převážně ve věku do 18 let. Box patří v posledních dvou letech k našim úspěšným aktivitám. Na M-ČR kadetů a juniorů jsme posbírali řadu medailí, mezi nimi i dvě zlaté, boxeři, kteří se na těchto úspěších nejvíce podíleli jsou Ondřej Stach, Josef Zahradník (oba jsou mistři republiky v boxu), Jiří Žigmund, Jan Pekař, Josef Pišta, Jan Koželuh a Přemysl Batěk (všichni jsou medailisté z M-ČR v boxu v kategorii kadetů nebo juniorů). Za tímto úspěchem stojí Václav Pilc (I.trenérská třída), trenér boxu ve škole Narama. V letech 1998-2001 jsme pořádali tréninky aikida, o které byl velký zájem z řad veřejnosti. Cvičení aikido vedl Jiří Čabrada (I.dan) a pomáhali mu Václav Candra (1.dan) a Stanislav Řezáč. Dále pravidelně pořádáme Letní školy karate, zimní soustředění, zkoušky na pásy v karate v letech 1992 až 2000 zkoušel naprostou většinu našich členů zkušební komisař Ing.Pavel Štěpán (III.dan a bývalý dlouholetý předseda Západočeského svazu karate). Od podzimu 2000 zkouší na technické stupně Ing.Tomáš Princ a Pavel Bělohlavý. Pro své členy jsme v letech 1997-1999 organizovali semináře karate pod vedením Stanislava Bílého (IV.dan JKA karate) a v letech 1998 – 2002 Ludovíta Čiby (III.dan tradiční karate) a od podzimu 1999 jsme se definitivně vydali na cestu tradičního karate a Ludovít Čiba se stal naším učitelem a velice ovlivnil další výuku karate ve škole Narama. Nejen pro naše členy pořádáme během roku 8-9 turnajů v karate, kick-boxu a atletice. Pravidelně pořádáme zimní a letní soustředění karate a kick-boxu, zátěžové testy, kde si účastníci mohou ověřit svoji mentální a fyzickou kondici. Od roku 1999 vydáváme dvakrát ročně Zpravodaj Narama. V roce 2000 jsme vydali knihu o karate (Tradiční karate, od autorů Ludovíta Čiby a Ing.Tomáše Prince) a v roce 2003 videokazetu Shotokan kata (autor Ing.Tomáš Princ). Školení pro trenéry karate má na starost Ing.Tomáš Princ a zdravotní školení pro všechny trenéry o.s.Narama zajišťují MUDr.Eva Boháčová a MUDr. Milan Hromádka. S nemalými úspěchy se zúčastňujeme závodů v bojových uměních a sportech. Velký dík patří všem sponzorů, podnikatelům a firmám, kteří nás po celou dobu podporují, bez jejichž pomoci bychom nemohli všechny tyto aktivity v o.s.Narama pro veřejnost uskutečňovat. Ne vždy jsem dodržel časovou posloupnost a možná jsem na některé osoby zapomněl (tímto se jim předem omlouvám), ale myslím si, že vše podstatné je uvedeno.
Pavel Bělohlavý